28.9.1989
Já jsem tak nadšená, že sem o tom musím hned teď napsat.
Před pár dny naplánoval Sam výlet do Benátek. Nejdříve mi pouze řekl, ať si na ty dva dny nic neplánuji. To se mi moc nehodilo, protože jsem na tu dobu plánovala pro Sama oslavu narozenin. Tak jsme tu oslavu posunula hned na den potom, co mi to řekl. Oslava byla docela dobrá, Devonovi se podařilo sehnat nějaký likér, rum a kdo ví co ještě. Trošku nastala komplikace, když jsem z Kotle přemisťovala Devona a Say a jedna mudla, se chytila Devona, takže jsem ji přemístila taky. Ta mudla byla Miki, Devonova spolužačka z jeho mudlovské školy. Trošku (no docela hodně) jí bylo divné, proč jsme najednou před naším stanem. Nakonec jsme se dohodli, že ji opijem a ona si pak bude myslet, že to byli jenom halucinace vyvolané tím pitím. I přes tuhle komplikaci se oslava pro Sama nakonec povedla.
Když mi Sam později řekl, že pojedeme do Benátek, tak jsem si nejprve myslela, že to je oslava našeho výročí. Loni jsme byli v Paříží, tak letos poletíme do Benátek. Sice jsme měli výročí už před měsícem, ale teď po prázdninách alespoň nebyli přecpané Benátky turisty. Také jsme poprvé letěla letadlem. Je to zajímavé, co všechno mudlové vymyslí. Zdá se nemožné, aby se letaldo udrželo ve vzduchu bez použití kouzel. Musím ale uznat, že cesta letadlem je docela nudná. Nedá se tam toho nic moc dělat.
Do Benátek jsme pak jeli lodí. Bylo to tak romantické.
Byl už večer a v dálce zapadalo slunce, takže to bylo o to víc romantičtější. Když pak Sam požádál gondoliéra, aby zastavil a vytáhl krásnou červenou krabičku a mě napadlo, do které by se tak akorát vešel prsten.
Sam potom poklekl a položil mi tu nejkrásnější otázku na světe „Miláčku…vezmeš si mě?“
Užasle jsem zírala na prsten. Copak bych ho mohla odmítnout? Je tak úžasnej a co všechno pro mě udělal… Miluju ho. Neváhala jsem proto a odpověděla jsem mu „Ano.“
Byla to nejkrásnější chvíle mého života. Prsten byl nádherný, celý zlatý a s krásným velkým rubínem. Sam ho nejspíš vybral podle mé slabosti pro červenou barvu.
Gondoliér nás potom odvezl do hotelu, kde Sam už dopředu zamluvil pokoj. Pokoj jsme měli až v posledním patře, takže jsme měli báječný výhled na Benátky. Sam vzal sebou láhev vína, takže jsme si připili na naši společnou budoucnost.
Potom jsme šli na pokoj… Musím psát co bylo pak?
Další den nás probudila sova z Bradavic ťukající na okno. Ta sova je vážně chytrá, když nás dokázala najít až v Benátkách. Dostali jsme dopis od Val a Kath, které nás informovali o jejich kolejním a o tom, že Ben je už očištěný. Konečně ot ministerstvu došlo a on se může v klidu vrátit do Bradavic. Nestihli jsme jim odepsat, protože jsme se šli nasnídat. Vyčarovala jsem nám pár dortů z jablka (pochopitelně jsme se napřed rozhlédli jestli nikde není žádný mudla). Po snídani Sam zaplatil mudlovskými italskými penězi (ve kterých se vůbec nevyznám) a gondoliér nás odvezl lodí. Nazpátek jsme letěli znovu letadlem.
Do Londýna jsme přiletěli večer, takže jsme už toho moc nestihli. Kath a Val odepsal Sam až další den. Nejprve jim napsal, ať si připraví foťák a vyfotí se, až budou číst ty další řádky. Oznámil jim naše zasnoubení. Využila jsem toho, že Kath a Val jsou ve stejné koleji jako Ametten a napsala jsem jí také dopis o našem výletu do Benátek. Také jsem jí požádala, ať vyřídí holkám (Samovi už se to nevešlo do dopisu), ať o tom zasnoubení nikomu do nejbližší návštěvy Prasinek neříkají. Hlavně ne Ale a Say, jejich reakci chci vidět (poznámka: do té doby si musím sehnat foťák).
Těhlech posledních pár dnů, byli nejkrásnější v mém životě. Jsme zvědavá na reakci ostatních, až se to dozví.
Napsat komentář