Neměla jsem to dělat. Jak jsem mu to jen mohla udělat? Vždyť mi tak věřil. Teď, když se na něj podívám, tak si pokaždé vzpomenu na svou vinu. Když se na mě dívá, tak se tváří stejně přísně jako vždy, ale připadá mi, jako kdyby se na mě tentokrát mračil mnohem víc. Proč mi to jen Ron navrhnul? Kdyby nepřišel s tím, ať to jednou zkusím, tak bych ho nikdy takhle nepodvedla. S tou vinou nevydržím žít. Raději se mu přiznám hned. Hned po hodině za ním půjdu a přímo do očí mu řeknu: „Pane profesore, já jsem použila tahák.“
