Bylo mi tehdy šest let.
Tu noc jsem usínal hladový. Za trest jsem musel jít spát bez večeře. Snažil jsem se strýci marně vysvětlit, že není možné, abych nechal zmodrat učitelovy vlasy.
A tu noc se mi zdál sen.
Přišel za mnou muž. Neviděl jsem mu do tváře.
Přišel ke mně a promluvil na mě.
„Neboj se. Bude lépe. Zažiješ toho ještě mnoho. Ne všechno bude pro tebe příjemné. Ale všechno to překonáš. Nakonec budeš pro celý svět hrdina. Ty jsi výjimečný.“
Tehdy jsem si myslel, že je to můj otec. Spletl jsem se. Byl jsem to já z budoucnosti.
