Samotnou mě překvapilo, když jsem viděla, jak kráčím na hostinu. Nenapadal mě pro to žádný rozumný důvod, ale svému vnitřnímu oku jsem nemohla odporovat.
Když jsem vešla do Velké síně, ještě jsem si neuvědomovala zkázu, která na nás byla seslána. Až když jsem se posadila ke stolu, přepočítala jsem přítomné.
Třináct! Tolik lidí sedělo u stolu. Zlé znamení.
Po celou dobu jsem se strachovala a obávala se, na koho to padne.
Pak se to stalo.
Dva hoši se zvedli zároveň. Nedokážu určit, který z nich to bude, ale jeden z nich bude muset z kola ven. Jeden z nich zemře.