Malý voříšek běhal kolem stromu a bouchal do něj klackem. Šel kolem velký vlčák.
“Co to děláš, mládě?” zeptal se.
“Já si tady hraju na rytíře.”
“Pro zrovna na něj?”
“Slyšel jsem o rytíři Donu Quijotovi. Chci být jako on. Nebál se dokonce ani obrovských ramenatých zrůd.”
“Ty jsi ten příběh neslyšel celý? Ty zrůdy byly větrné mlýny a on jen předstíral, že je něčím, co není. Ty toho raději nech a buď sám sebou.”
Psík přikývnul a odešel. Ale poučení si z toho nevzal. Cestou si plánoval, jak bude nesmrtelným a neohroženým strýčkem dobra a bude trestat všechno zlo.
