Štítek: herní deník

20. 3. 1995 Kdybych mohla po dnešních událostech psát do deníku, napsala bych tam tohle a popsala tak události dnešního dne. Ráno všechno začalo v pohodě. Vstala jsem, nasnídala jsem se. Potom se tady stavil James pro Caleba. Tenhle víkend měl strávit u prarodičů. Alespoň nebyl dnešní den doma. Sam dopoledne byl v obchodě a kontrolovat něco se zbožím.…

19. 3. 1995 Mám špatnou zprávu. Zemřel Brumbál. Podle věštce to bylo při boji proti rudím, které tím zároveň zničil. Nebo aspon zničil toho hlavního vůdce a většina byla pozatýkaná. Vážně doufám, že už je s rudými konec. Ačkoliv Sam si to nemyslí. Já si nejsem jistá, ale doufám v to. Sam má poslední dobou o mě pořád obavy.…

Je to zvláštní, ale jsme zase všichni pohromadě. A co nás svedlo dohromady? Jedno zjištění o mém stavu. Jak už jsem psala dřív, mám poslední dobou nějaké zdravotní potíže. Únava, bolest v prsou, ranní nevolnosti, zpoždění… Všechno, co si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byla v jiném stavu Calebem. A možná je to tady znovu. Pro jistotu…

Možná v tom našem budoucím naplánováném vztahu se Samem nastane jedna komplikace. Plán byl jednoduchý, James je můj nový přítel. Ale jak moc to zkomplikují moje nynější zdravotní problémy? Zatím nevím přesně, co mi je. Jenom něco tuším. Psala jsem Say ohledně toho. Sice jsem jí nenapsala nic konkrétního, jenom jsme se domuvili, že se zítra…

Poslední dobou jsem sem moc nepsala. Měla jsem takové těžké období. Před dvěma lety, po narození Caleba, Sam dostal nabídku od Rudých, aby se k nim přidal. To bylo tou dobou, kdy jsme se schovávali na hradě. Jednou Sam odjel na nějaké jednání s nima a už se nevrátil. Nakonec jsem se i s Calebem dostala z toho hradu.…

Už několik dnů jsme schovaní na hradě. Ala se Say nás přesunuli z lesa do jedné tajné mísntosti na hradě. Chvála jim, protože v lese plném příšer se dít vychovává blbě. V téhle místnosti jsme se kdysi dávno ukrývali před červenokabátníkama. Vlastně je tohle asi ta místnost, kde jsem se kdysi dozvěděla, že se John (se kterým jsem…

Těžko tomu uvěřit. Je to už pár měsíců, co se tu stavila Say a oznámila mi tu radostnou zprávu. Tenkrát to bylo na konci jara nebo začátku léta, oteplovalo se. Nyní už se ochlazuje. A není to jenom počasí, na kterém je vidět čas. I moje břicho postupně roste. Vlastně si začínám připadat jako… no…

Někdy je zvláštní, jak se život mění. Když mi bylo skoro patnáct let, vydala jsem se na návštěvu do Prasinek. Koho by napadlo, že se tam tenkrát zamiluju do svojí osudové lásky? Nejspíš nikoho. A stejně se mi Sama povedlo, po půl druhém roku dodávání odvahy, sbalit. A pak už to jelo. Chození, první milování,…