One Geek Girl

Festival Fantazie 2016 – Bajky, přednášky, protancované noci a sex ve sprše

Kdo mě dobře zná, tak ví, že každý začátek v července trávím v jednom malém městě na Vysočině. Popravdě na to není ani potřeba mě dobře znát, protože o Festivalu Fantazie už jsem napsala dva články a letos jsem i v průběhu Festivalu tweetovala. Takže se pojďme probrat tím materiálem a mým mozkovými závity o tom, co se na letošním Festivale dělo.


Pro začátek je potřeba se na Festival pořádně připravit. Takže jsem letos vyrazila s velkou červenou krosnou, do které jsem nacpala svůj obrovský spacák a všechno, co jsem si myslela, že budu potřebovat a mohla jsem pak vyrazit.

Ale i tak jsem něco doma zapomněla.

Další povinné vybavení pro festivaláka:
kupa placek, pro označení příslušného fandomu.
Letos jsem poprvé jela na Festival už od začátku, tedy měla jsem tam být od jeho prvního dne (a jako na potvoru zrovna letos nebyl ten první den zadarmo). Využila jsem proto možnosti jízdy z Prahy do Chotěboře autobusem zřízeným přímo pro Festival. Ono už tak jsem musela jet do vedlejšího města a odtamtud pak Studentem do Prahy, takže jsem alespoň měla o jeden přestup méně.
Ale neměla jsem ponětí, odkud se přesně jede. Černý most je docela široký pojem, i když byla na internetu mapka s přesným odjezdem. Ale já jsem to předvídala a vzala jsem si na sebe jedno z loňských festivalových triček, aby nějaký další účastník mohl poznat, že ta bloudící holka s krosnou patří k nim. Ne, že by to pomohlo, protože oni taky nevěděli, odkud jede autobus. Zjistili jsme to až od další příchozí.
Takže po cestě autobusem na Festival, podržení dvou sonických šroubováku v ruce, průběžném kontrolování emailu (protože mi zrovna ten den měli přijít výsledky z přijímacího řízení na školu) a vystáním dlouhé fronty u recepce, jsem se dostala na svoje ubytování.
Vypadá luxusně, že jo?
Letos jsem poprvé vyzkoušela spaní ve třídě ve spacím pytli a musím říct, že mi to vyhovovala. Byla jsem tam jako první, takže jsem si mohla zabrat libovolné místo. Za celý svůj pobyt tam jsem ale s nikým dalším v té třídě neprohodila moc slov. Jednak proto, že ostatní tam většinou byli jenom na jeden až dva dny, zatímco já tam pořád zůstávala, a taky jsem většinou přicházela až v noci, když všichni spali. To taky byl hlavní důvod, proč mi tahle třída stačila. Nepotřebuju luxusní postel, nábytek, televizi a všechno další z hotelu. Moje podmínky byly jednoduché: místo na zemi pro karimatku, sprcha (použitelná) a zásuvka pro bezpečné nabití mobilu. Všechno bylo splněno.

Takže můžeme přejít k programu. Docela příjemnou novinkou bylo, že letos byla programová linie Harry Potter přesunuta do Velkého sálu, což je největší místnost, jaká se tam dá najít (kino nepočítám). A jako každý rok, jsem převážně byla na Potterlinii. Tak se pojďme podívat, co se tam dělo.

A zahrajeme si Tchoříčky… Jen ať pěkně všichni smrdíme.

//platform.twitter.com/widgets.js

 

Bajky barda Beedleho

Můžu poctivě říct, že jsem shlédla všechny hrané Bajky v tomhle roce. V tweetu konkrétně mluvím o Čaroději a skákacím hrnci, který stál pouhých 150 galeonů! + poštovné a balné
Pak následovala ještě Fontána příznivé sudby ve formě telenovely, nějaká bajka formou muzikálu a nějaká ve stylu pohádek… Ale tam už mi nějak selhává paměť. (Hlavně, že ne pistole)


A jeden malý tip, na který jsme přišli letos: Bajky jsou známé a oblíbené, proto na ně chodí spousta lidí, takže jestli chcete dobré místo, musíte se prodrat dopředu. Ale není takový problém tam být už předtím, než vás vyženou ven, aby to tam připravili (nebo si to aspoň jednou zkusili), a nechat si tam na židli plášť/hůlku/pouzdro na hůlku/cokoliv označující a rezervující tu židli.

Přednášky Tess

Každý rok je na jejích přednáškách plno. Nepomohlo ani, když se přesunula společně s Potterliní do Velkého sálu. Jenom se tam vešlo víc lidí a tak neposlouchali venku oknem (stejně by jim to šlo v prvním patře těžko). Jedna z letošních přednášek byla na téma Náboženství a Harry Potter. Tenhle název mě poněkud mátl, protože Tess se především zaobírala literární tvorbou a tohle mi k ní nesedělo. Pak se to vysvětlilo.

Zní to neuvěřitelně, ale je to tak, Lidé, kteří zatracují všechno čarodějnictví a nemají páru, o čem je Harry Potter, o něm stejně píšu povídky podle svých představ. Věděli jste například, že Harry Potter a jeho spolužáci uznávají satanismus a běžně tancují nazí v dešti?
Ale ukazuje se, že takoví lidé mají problémy i obyčejnými znalostmi reálných dějin a kultury.

Protancované noci

Podmínkou pro vstup na Předvečer
všech svatých, byla škraboška
Tak jsem si jednu vyrobila.

K tomu, že se Potterlinie přesunula do Velkého sálu, se vázali i další povinnosti. Tedy že se uspořádá několik večerních programů, což převážně znamenalo prostě taneční párty. Takže byla zahajovací, plážová společně s Trekkies (aneb studenti si udělali exkurzi na takovou plážovou planetu a potkali se tam s posádkou Enterprise) cosplayová párty a na závěr Předvečer všech svatých,

//platform.twitter.com/widgets.js

Na dva večery se sál půjčoval Starwarsákům a Throňákům, aby si mohli udělat svojí párty. Nevím, co se tam dělo zajímavého v průběhu Hvezdných válek, ale Thronecon si uspořádal Red Wedding párty.  A hráli jim tam Rain of Castamers… Takže jim tam vyvraždili jenom půlku slavících.
Ale i na Předvečeru všech svatých bylo vzrůšo, když přiběhl profesor Quirell a křičel „Troll! Je ve sklepení!“  Ale naštěstí, nevypukla panika, protože proti trollům je jedna účinná obrana… Je to Macarena!

//platform.twitter.com/widgets.js

 

A pokud jste správně počítali, tak jste se dostali ke čtyřem potterovským párty. Na všech jsem byla až dokonce a víceméně jsem je všechny protancovala. Takže už chápete, proč jsem chodila spát až k ránu a proč mě bolely nohy?

Sex ve sprše

 
Teď se přiznejte. Kdo očekával, že budu mluvit o svém sexu ve sprše? Sice se mě asi tři nebo čtyři snažili sbalit, ale měli smůlu. Já si letos neplánovala pořídit placku „Měla jsem sex na festivalu“ (nekecám, prý fakt existuje).
Kupodivu jsem po jednom roce žití na koleji nikdy nezažila, že bych vlezla do sprchy a pak slyšela nějaký pár z vedlejší (to asi proto, že nejsem na Bubenči). Ale v průběhu cosplayové párty, když jsme zašli na čerstvý vzduch, přišla řeč na ubytování na základní škole Smetanova. Fleur (ne skutečná, ale cosplayová) přitom zmínila, že ve čtyři ráno si to tam páry ve sprše rozdávají. Zdálo se mi to divný, protože touhle dobou, po příchodu z párty se chodím osprchovat, ale ještě jsem tam na nic takového nenarazila.
Tak si ráno (tedy, já spát ještě nešla) kolem čtvrté hodiny po cosplayové párty jdu do sprchy. Mimochodem, cesta do sprchy je taky pěkné bludiště. V podstatě to znamenalo pro mě vyjít ze třídy, zahnout doleva, projít chodbou, znovu doleva, sejít schody, projít kolem recepce, vyjít schody, zahnout doleva, sejít schody, zahnout doprava, projít chodbou kolem stanů, zahnout do správných dveří, sejít schody, zahnout doleva, vejít do dveří a pak vlézt do dámských sprch… byla to prostě dlouhá cesta. A po jejím absolvování jsem se konečně dostala do sprchy.
Nutno podotknout, že tam byly dva kouty a oba se závěsem. Mezi nimi věšáčky, židle a nyní na zemi dvoje boty a nějaké chlapské oblečení. Za závěsem jedné sprchy ticho, jenom tekoucí voda. To mi bylo divný. Pro jistotu jsem se ujistila, že jsem v dámských. Byla jsem. No, co, tak nějaká holka má na spaní přítelovo kraťasy nebo tak něco. Mávla jsem nad tím rukou a zalezla do druhé sprchy. V klidu jsem se sprchovala, ale nějak mi začalo být divný, že ta druhá pořád nevylézá. Hmm, tak bůh ví, co si tam dělá. Radši to nechci vědět. Ale moje doměnky se mi skoro potvrdili, když jsem vylézala ze sprchy a z té druhé jsem zaslechla vzdechnutí. V ten moment jsem se podívala na ty dvoje boty a došlo mi to (trochu později). Jsou tam dva. 
Tady kreslím Dobbyho a Zmijozelský erb. Byla jsem tak zabraná,
že jsem si nevšimla, že mě někdo fotí.

Ve výsledku se mi nepovedlo zajít do kina na všechny filmy, které jsem plánovala. Prakticky ani na jeden. Jednou jsem ztratila lístek (který byl hodně drahý – 40,- ) a potom se našel vždycky zajímavější program. Nakonec jsem se tam dostala jenom jednou s pár holkama a ani jsme od toho filmu nic moc neočekávali. Nám stačilo, že si tam náš Lovec sundal košili.Takže jsem nic moc v kině neviděla, s žádnou slavnou osobností jsem se nepotkala, ale stejně mám pocit, že tohle byl ten nejlepší Festival, jaký jsem zažila. Příští rok tam snad zůstanu na celý Festival. Aspoň tak neprošvihnu zase Glee party.

S kým se tam potkám příští rok?
Fotky byly foceny buď mnou anebo byly převzaty z facebookových stránek Potterlinie.

 

//platform.twitter.com/widgets.js

Posted

in

by

One Geek Girl

Tags:

, , , , ,

Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *