Hollywood – Slibná pohádka s nudným koncem

Na Netflixu se před pár týdny objevil nový seriál Hollywood. Je ze zlaté doby Hollywoodu a působil dost slibně. Mě na něj nalákal herec Darren Criss a k mému překvapení se tam objevil i Sheldon Jim Parson. Ale ono už samo o sobě to, že za seriálem stojí tvůrci Glee a American Horror Story by mělo být dostatečným lákadlem.

O to víc jsem po shlédnutí seriálu zklamaná.

Hollywood začíná s Jackem Castellem, mladým snílkem, který přijel po válce do Hollywoodu, aby se stal herec. Pro začátek ale začíná pracovat na benzínové pumpě, která je zástěrkou pro prostituci. Jak se ukazuje, tak Hollywood tam dost běží na #metoo.

Aby se Jack vyhnul děláním chlapů, naláká na práci i homosexuálního černošského scénáristu Archieho. Ten se díky tomu potká s Rockem Hudsonem. U něj se seriál držel více skutečnosti, protože se jednalo o skutečnou postavu, který byl opravdu gayem, akorát to skoro celý život tajil. Je i pravda, že měl agenta Henry Wilsona, který využíval své klienty k sexu.

Mezitím se Blaine režisér Raymond snaží prosadit natáčení nového filmu napsaného Archiem. Je mladý, plní nadějí a chce změnit svět svým filmem revolučním hned v několika směrech.

Co kdyby?

Celý Hollywood stojí na otázkách, jak by to dopadlo, kdyby se pár lidí nebálo bojkotu, rasismu a homofóbie.

„Co by se stalo, kdyby Rock Hudson a Anna May Wong a Dorothy Dandridge dostali svůj šťastný konec?“

„Co kdyby banda outsiderů dostali šanci říct svůj vlastní příběh? Co kdyby studio vedla žena? Co kdyby scénárista byl černoch? Co kdyby hrdinka byla barevná? Co kdyby mužský idol přiznal, že je gay? Co kdyby všichni byli pozvaní do místnosti, kde se dějí důležité rozhodnutí a vydobili si svoje místo na poli slávy?“

A tak vzniklo tahle pohádka.

Moc spěchu, málo času

Upřímně nechápu, proč s takovými ambicemi se rozhodli jenom pro sedm dílů. V podstatě první tři díly strávili přípravami k filmu. Ve čtvrtém se rozhodovali, kdo bude hrát jakou roli. V pátém konečně začali pracovat na filmu. V šestém díle mají najednou dotočeno. To se tenkrát točili desetiminutové filmy?

Prvni čtyři díly byli naprosto v pohodě, postupně se seznamujeme s postavami a sledujeme s čím se potýkají. Jak se snaží obstát v Hollywoodu a co pro to musí obětovat. Pak je to ale najednou cvak, tady máte pořádnou dávku štěstí a už se nemusíte snažit. Najednou mají všechno, co potřebují. Všechno zvládají levou zadní.

Napínavý konec a napětí… Kde?

Od pátého dílu se vytrácí napětí a právě na tom stojí správný příběh. Přitom furt mluví o tom, jak se musí potýkat s bojkotem, rasismem, jak jsou lidi proti nim. Ale to nám ukazují jenom lehce, postavy s nimi nepřichází do žádného přímého konfliktu. Nejsou v vůbec v ohrožení.

I když jo, konec šestého dílu to skoro zachránil. Byla jsem zvědavá, jak tohle vyřeší. Prohráli, žádný film nebude a oni se s tím musí všichni nějak vyrovnat? Ne, lup, další zázrak a nic se neděje. Díky tomu, je cliffhanger na konci šestého dílu úplně zbytečný.

A sedmý díl už je opravdu už jenom sbírka šťastných konců. Nereálných, příliš šťastných. Většina z nich točila takový velký film poprvé, ale oni jsou tak talentovaní, že hned za svůj první film začnou sbírat kupu ocenění. A rasismus je najednou (skoro) pryč.

Působí to na mě jako závěr nějaké povídky napsané mladou holkou, která netuší nic o tom, jak pracovat s příběhem a tak tam šoupne šťastný konec. Siriusly, takhle končila moje povídka, co jsem napsala ve dvanácti letech o tom, jak jsem s kamarádkami cestovala časem do 11. září a zachránila newyorská dvojčata. Ten konec povídky působil přesně stejně jako tenhle hollywoodský.

Co kdybychom mohli přepsat příběh?

Je tu tolik možností, jak to měli napsat jinak. Ukázat nám víc, co pro to musí obětovat. Dostat míň Oskarů. Režisér a herečka v hlavní roli by se rozešli.

Banner k seriálu Hollywood s postavami a s citátem "What if you could rewrite the story?"
Jejích citát je teď velmi trefný.

Mohli by být donuceni tajit, že to napsal černoch. No, černošskou a asijskou herečku na plátně asi neutají, ale jeho jo. Třeba by právě proto ty dvě nemuseli vyhrát Oskara a byly by zklamané.A pak, když by snímek vyhrál Oskara za nejlepší film, režisér by tam stál a viděl zklamání těch, co za tím stáli, by všechno vyklopil. Měl by nějakou krásnou řeč, že tohle je práce jich všech, pozval by si je na pódium (i Archieho). A pak třeba střih do naší současnosti, jak se mluví o tom, že tohle byl tehdy jeden z významných kroků v boji s rasismem.

Nebo se jedna z postav (Archie?) mohla setkat s tím útočícím davem, být napadena, zemřít a dostat posmrtně Oskara. (Rock Hudson by to pak inspirovalo a přiznal by, že to byl jeho přítel.) Byl by to i budíček pro rasismus, kterého by díky tomu začalo ubývat.

Snímek by se mohl setkat ve své době s neúspěchem. Nevzbudil by dostatek pozornost, byl by trochu pozapomenut a herci by se s tím po celý poslední díl vyrovnávali a řešili, co dělat dál. Potom střih, třeba do osmdesátých let, kdy by film najednou byl objeven, lidé by ho zbožňovali a stařičkému režisérovi by tam udělili Oskara. (Okay, nevím, jestli by to bylo takhle pozdě možné, ale přimhouříme trochu oko.)

Je tolik možností, co se mohlo stát. Mohli jim třeba i dát ten jejich přešťastný konec. ale rozpracovat to na víc dílů.

Jak to mělo dopadnout podle vás?

 

One Geek Girl
Jsem One Geek Girl.
Prokrastinuju u seriálů, filmů a her. Víc, než bych měla.
Píšu povídky. Míň, než bych měla.
Hraju famfrpál a podobných šíleností vyvádím víc, než bych měla.

One Reply to “Hollywood – Slibná pohádka s nudným koncem”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *