Proč mi trvá tři roky sepsat článek?

Poslední článek jsem vydala 1. 1. 2021 o shrnutí roku 2020 a od té doby jsem nic pro blog nenapsala. Hups. Tak proč na to nenavázat další rekapitulací?

Za ty roky se toho hodně stalo. Skončila jsem se školou, nastoupila do první práce na plný úvazek, dvakrát se přestěhovala… Ale tady se chci zaměřit spíš na to všechno, co jsem dělala ve volném čase.

Moje kariéra sportovního redaktora

Ruku na srdce, blogu jsem se moc nevěnovala. Psala jsem články, ale pro jiný web. Mugglenet. V dubnu 2020 jsem se přidala, v létě mi pak skončila zkušební doba a stala jsem se oficiálním Quidditch Correspondent. Všechno tedy dobrovolnická, neplacená pozice. Každý měsíc jsem musela napsat šest článků o famfrpálu.

Tři knížky od Mugglenet. Na vrchu je vidět Hogwarts Handbook. — *V době svého působení na Mugglenetu jsem viděla i proces přípravy Hogwarts Handbook. Kdybych se odvážila to zkusit a byla vybrána, mohla jsem být spoluautorkou.*

Takhle to bylo až do léta 2022, kdy došlo k oficiálnímu přejmenování Quidditch na Quadball, následkem čehož se Mugglenet rozhodl v srpnu 2022 zrušit moji pozici. V podstatě jsem kvůli přejmenování famfrpálu přišla o „práci“. Ale aspoň jsem do té doby stihla napsat 149 článků v angličtině o famfrpálu. Dokonce jsem od nich měla i jednu young adult knížku o famfrpálu na recenzi dřív, než oficiálně vyšla, a pak jsem dělala rozhovor s autorkou. Jindy jsem zase zkoumala návrh zákona v Utahu. Co všechno neudělám pro článek.

Knížky This Is How We Fly, hrnek s nápisem Hogwarts a s kávou uvnitř. Válí se tam ještě medaile, jedna čelenka pro beatera a jedna čelenka pro chasera. — *Nevyužitá fotka z toho, kdy jsem se chystala udělat i českou recenzi. Možná je na čase tu recenzi dodělat.*

Psaní těchto článků mi tedy zabralo nějaký čas. Trošku jsem i doufala, že po konci u Mugglenetu budu mít konečně víc času pro psaní o famfrpálu pro Potterzone, což jsem do té doby zanedbávala. Ale bohužel v době českého mistrovství famfrpálu 2022 přišlo rozhodnutí, že Potterzone končí. Bylo to z důvody nízké aktivity redaktorů, motivace vymizelo a bylo okolo toho až příliš starostí.

Přišlo mi to jako škoda zrušit takový web a i jsem vyjádřila, že bych si to klidně vzala pod křídla a převzala to. Tohle tedy bylo nakonec zamítnuto Thomasem (majitel a jednatel Potterfanu, který založil a zaštiťoval Potterzone), což je ve výsledku dobře. Ono už když jsem vyjádřila ten zájem, tak jsem tušila, že to je špatný nápad. Jen bych si to zbytečně ztížila a těžko bych to stíhala.

Jak mě bavilo vedení RPG,…

Co mi tedy zabíralo ten čas? Navrátím se ještě trochu k Potterzone, kde začátkem roku 2021 vyšel článek o textovém RPG Protego. Textovým hrám jsem se už kdysi věnovala, najde se tu o tom i pár recenzí, ale před lety jsem je přestala hrát. Občas jsem se pak pokoušela hrát znovu, ale nikdy jsem nevydržela víc než týden. Na Protegu mě zaujala možnost hrát za dospělou postavu ve světě Harryho Pottera, což je něco, co jsem nikde jinde neviděla. Právě tohle se mi na tom zalíbilo, protože přeci jen už jsem trochu stará na to, abych hrála a začínala pořád za jedenáctiletého studenta, jakto na většině potterovských RPG bývá. I přesto jsem nečekala, že tam vydržím déle než týden. Ale ono se nějak stalo, že mě to chytlo a hrála jsem dál.

Kreslený obrázek, kde je blonďatá žena spolu s tmavovlasým mužem. Objímají se, možná se chytají k polibku. — *Moje první postava, Yves Martin. Malinko uvažuji její příběh sepsat alespoň jako Wattpad knihu.*

Vydržela jsem tam tak dlouho, že mi bylo v létě pak nabídnuto, jestli nechci být koordinátor v bystrozorské akci. Trošku jsem nad tím prvně váhala, hlavně kvůli své zásadě, že už nechci nikdy vést RPG. Vím, jak je to problematické, jaká drama kolem toho můžou být. Ale koordinátor je pořád ta nižší pozice. I když mi byla koncem roku nabídnuta i ta vyšší pozice přímo ve vedení projektu, prvně jsem odmítala. Ale stejně jsem ty drama okolo řešila, i z té nižší pozice, chyběli mi jen ty pravomoce a práva vedení. Tak jsem to nakonec koncem roku 2021 přijala.

Tohle mi zabíralo dost času. Každý týden vést či se účastnit nějaké akce, vymýšlet dění, do toho psát něco pro naši Protego Wiki, občas nějaký článek, především jsem tam převzala sociální sítě a starala se o propagaci… Je to něco jako Community Manager, Account Manager, Game Designer, Game Master, Social Media Team Manager, všechno v jednom. Především jsem tam měla spoustu prostoru něco tvořit, vymýšlela jsem tam spoustu věcí, což je to hlavní, co mě baví. Prostě mám potřebu pořád něco tvořit.

Instagramový profil Protego. Je tamvidět pravidelnost, citáty se střídají s různými obrázky. — *Na Instagram feed, který jsem vytvořila, jsem skutečně pyšná.*

Jenže pak je tu i temná stránka. Ta nepěkná stránka. Důvod, proč už nejsem ve vedení.

…než se to ve vedení začalo kazit…

Ve vedení jsme byli celkem čtyři lidé. Majitelka projektu, (se kterou jsem tedy nikdy neměla problémy), já a pak ještě další dvě osoby. Nevím, co se přesně stalo, ale začátkem letošního roku začali neshody. I když jsme si prvně rozuměli a vymýšleli spoustu věcí do budoucna. Začínalo to nenápadně a postupně to gradovalo. Někdy v březnu mě začala unavovat komunikace ve vedení. Většinou to byl buď ignor nějaké mé otázky, co jsem potřebovala vědět, anebo vyčítání. Už tehdy jsem začala uvažovat o tom, že skončím s vedení RPG.

Album kartiček postav. Jsou tam vidět kartičky Christophera Winchestera, Sabriel Winchester, Dominica Winchestera, Yves Martin, Atreimuse Hildebranta, Yves Martin, Carla Inkwooda, Sebastiena Martina. — *Navenek jsme se pořád tvářili, že je všechno v pořádku. Uspořádali jsme sraz a pro něj jsme vytvořili herní kartičky postav.*

Tohle pokračovalo i další měsíce. Teď vím, že to přeženu a s velkou nadsázkou se přiznám, že trochu jsem si připadalo jako „oběť domácího násilí“. Nebo možná toxické pracovní prostředí by mohlo být lepší přirovnání. Když jsem s nimi komunikovala, bála jsem se reakce. Naštve se, bude mi něco vyčítat? Když pak nastala normální konverzace bez výčitek, byla to příjemná úleva. Tohle se mezi těmi dvěma osobami střídalo. Nikdy jsem ale netušila, z které strany to přijde. Co mi vyčtou. I když jsem si dávala záležet na to, abych jim nedala záminku, vždycky se něco našlo.

Alfa štěně. Marcel. Moje druhá postava. I jeho příběh mi si zasloužil zvěčnit v nějaké podobě. Jen pozor, s Jamesem jsou pak občas až moc sladcí.

Nakonec jsem pomalu i potřebovala jejich povolení na vyslovení slova „Smrtijed“. Jak pak hráčům vysvětlovat, že po Smrtijedech málo pátráme, protože se bojím zeptat na povolení? Ono takto ty neshody začali prosakovat dál až mezi hráče. Leckdy jsem přemýšlela o konci na projektu, nebo aspoň ve vedení. Zůstávala jsem tam jenom proto, že jsem si nebyla jistá, jestli by to tam s nimi majitelka projektu utáhla. Měsíce jsem nad tím váhala, nakonec jednou tu otázku položila.

…a proto už nikdy nechci vést RPG

Když pak přišlo konečně rozhodnutí o rozpuštění vedení, tak jsem se na to vyloženě těšila. Nesmírně se mi tím ulevilo. Sice jsem pořád na té koordinátorské pozici, ale je příjemný, že některé věci už nemusím řešit. Už to není moje zodpovědnost a nemusím to řešit. I když pak odešli někteří hráči.

Po tom jsem pochopila, kdo se jenom přetvařoval. Tvářil se jako moje kamarádka, a pak jsem se dozvěděla, co všechno se dělo za mými zády a co všechno jsem údajně udělala. Mám takový vlastní klub haterů, yay!

Vedení RPG jsem si znovu vyzkoušela a na dlouhou dobu mi to stačilo. Ideálně i na pořád. Do budoucna plánuju podrobnější článek o temné stránce textových RPG. Ale prozatím si tady odložím jeden vzkaz, kdyby mě to za deset let zase popadlo: Nestojí to za to. Lidi jsou pořád stejný svině.

S famfrpálem jsem neskončila…

Krtkův dort nazdobený do mechové stylu a s dvěma růžovýma květinama na vrchu. — *Po dvou letech přijdu na trénink a zrovna tam mají dort. No nemám to štěstí?*

Jednoho dne jsem se dozvěděla něco o sobě z klubu haterů. (Tady se krásně hodí slova písně Nafoukaná: I ty už to o mě víš. Líp, líp než, vím to já.) Nějak se mi nedařilo přestat na to myslet, tak jsem se po dlouhé době vydala na trénink famfrpálu. I když jsem se šetřila, tak to bylo příjemné a skutečně jsem přišla na jiné myšlenky.

Když jsem pak s nimi seděla po tréninku v naší oblíbené restauraci, tak jsem si říkala, že jim můžu věřit. I když byli určité chvíle, kdy jsem se cítila v týmu trochu odstrčená. Věřím, že oni by mi něco takového neudělali, nehráli si na kamarády jenom proto, aby mě pak bodli do zad. Tím si jsem tak na 95 % jistá. (Zbylých 5 % je taková rezerva, protože dřív bych u některých osob taky řekla, že jim můžu věřit, ale spletla jsem se.)

…i když teď (ne)hraju

Pravdou je, že už moc nehraju famfrpál. Aspoň ne tolik jako dřív. Může za to pandemie a pak i zdravotní důvody v podobě atopického ekzému. Dlouho mě trápil a musela jsem mu značně uzpůsobit svůj životní styl. Trvalo to dlouho, měsíce, než jsem se dočkala zlepšení a dostala se tam, kde jsem teď. Vlastně ten ekzém mi započal v ten víkend, kdy Brno Banshees porazilo Prague Pegasus ve finále na mistrovství v roce 2021. Letos v říjnu Prague Pegasus vyhráli titul mistra republiky poražením Brna a od té doby je ten ekzém nějak lepší. Náhoda?

I přesto, že jsem tedy v roce 2022 nehrála vůbec famfrpál, jsem se letos v dubnu vydala na European Quadball Cup. Protože proč po roce a půl netrénování nejet rovnou na jeden z nejprestižnějších turnajů? Jen jsem tam hrála za Plzeň.

Letos jsem se pak vydala ještě na trénink a odehrála jeden ligový den. Jde to pomalu a pořád jsem na svoji kůži opatrná, ale pomalu se vracím. Dokonce i svoje dresy jsem už našla! (Hledala jsem jenom půl roku.)

Co bude dál?

Dlouhou dobu byl takovou mojí vášní famfrpál, kdy jsem svou tvorbu hodně zaměřovala tím směrem, ať už to byli články, občas videoklipy, nebo příspěvky na sociálních sítí. Tohle pak vystřídalo trochu Protego, hlavně tedy v té správě sociálních sítí, kdy jsem tvořila hlavně pro ně. Už mě to ale opustilo. Poslední měsíce cítím, že pro RPG už nemám takovou motivaci něco dělat. Myslím, že je to i trochu znát.

Dřív jsem chrlila několik nápadů za den, ale teď už je to měsíce, co přišel byť jen jediný nápad. Taky většinu z hlavní dějovky za poslední dva roky jsem vymýšlela já. Během té doby jsem vynechala jen pár akcí a většinu z nich, tedy aspoň u bystrozorů, jsem vedla. Ale teď je to jiné. Chybí mi ten drive. Teď chci spíš být jen hráč.

Ale to neznamená, že nehodlám nic. Potřebuju něco nového. Pořád mám tu potřebu tvořit. Jen je otázka co.

Můj malý sen

Už delší dobu si pohrávám s jednou představou. Začít tvořit sama na sebe. Streamovat na Twitch hry. Sestříhat to pak pro Youtube nebo natočit čistě něco pro Youtube nebo Tiktok. Už teď mě občas napadají nějaké nápady pro content.

Kreslený obrázek dívky s modrýma vlasama. Nedokončený, to jedno oko vypadá divně. — *Jedním z kroků je i konečně předělat ikonku, kterou mám rozkreslenou už asi dva roky.*

Pro Twitch jak hraju různé The Sims výzvy, třeba moje Age of Adaline.
Hraní Life Is Strange: True Colors, kde je i možnost pro livestreamy, kde fanoušci dělají rozhodnutí.
Mohla bych streamovat jak někdy konečně dohraju celý Kingdom Come: Deliverence nebo Outlast, protože proč si nepřivodit infarkt leknutím přímo na streamu.
Pro uklidnění pak předělat můj článek jestli pily Gilmorky špatné kafe ve formě Tiktok videa nebo Youtube Shorts.
To samé v mojí verzi Jak mělo skončit Game of Thrones.
Když si někdy budu o něco jistější se svým kreslením, tak natočit či streamovat můj proces tvorby.

Nápady by prostě byly. Jenom je začít tvořit. I proto teď píšu tenhle článek. Chci tím navázat na svoji předchozí tvorbu a překlenout tu mezeru. Tohle je můj první krok k nové éře.

Zároveň s tím ještě hledám práci, snažím se proniknout do světa marketingu. Dělám si teď juniorní akademii od #HolkyZMarketingu. Uvažuju i o tom, že si udělám živnostenský list. Takový můj ideální den je, že si pracuju sama na sebe. Přes den se věnuju marketingu, práci pro klienty. Tvořím jim obsah na sociální sítě, videa i grafiku, sepisuju texty, co potřebují, a večer pak přejdu na svojí tvorbu. Zapnu stream a věnuju se geekovským věcem.

Teď jenom je otázka: Mám na to všechno odvahu?