Já v dresu, stojící sama s potloukem v ruce, pravděpodobně v obraně.

Deset článků, video, famfrpál a zákulisí všeho

Je to už můj druhý rok, co hraju famfrpál. Za tu dobu jsem o něm vytvořila deset článků (+ jeden ještě nepublikovaný, + nepočítám tenhle) a jedno video (+ jedno, které nevím jestli bude někdy venku), ale nikdo neví zákulisí toho všeho. Teda až do teď.

Jen výjimečně píšu články o nějaké akci, například o EQC jak pro Potterzone, tak i sem, a vždycky k tomu mám jiný přístup. U Potterzone jsem profesionálnější, objektivnější a nedávám najevo, že jsem tam byla taky (i když jsem tam někdy na fotkách). Tady na blogu už můžu říct svůj názor, jak jsem viděla například EQC. Prostě takové zákulisí. Třeba co všechno famfrpál změnil v mém životě.

Duben, ještě tam budu…

Loňský duben byl nabitý.  Začal rovnou tím, že jsem na Apríla chytila poprvé Zlatonku a rovnou v přímém přenosu ve Snídani s Novou. Ten samý den jsme natáčeli i pro reportáž Víkend a celou dobu jsme se pilně připravovali na EQC: A hned dva týdny poté byl Family Quidditch day. To za námi přišli naše rodiny a zkusili si to zahrát taky.

Rodinný den a famfrpál: Dívka (já) s vybdledlými modrými vlasy, v černomodrém pegasím dresu a s boxerskými rukavicemi sedí na trávě.
Moje taktika, aby brácha neodešel – sebrala jsem mu jeho rukavice. Ale koště mi s nimi už sebrat nešlo.

Hned po Family Quidditch Day byl trénink národního týmu v Plzni, kde jsme se připravovali na European Games. Ano, loni jsem byla v reprezentačním týmu. Od začátku bylo dost jasné,  že mám jako female beater dost velké šance se tam dostat, protože se nás nepřihlásilo až tak tolik. Ale i tak si pamatuju svoje myšlenky, když jsem četla soupisku:

„Hele Fanda tam je, takže tam pojede. Počkat, já se tam vidím. Kde jsem, kde jsem? Já jsem se nedostala? To jsem byla tak hrozná? Já tam nejsem? Fanda pojede a já ne? Co budu dělat? Co budu dělat? No, aspoň budu mít víc času na natáčení absol… Jo, jsem tam.“

Tyhle dny jsem měla opravdu hodně nabité famfrpálem. Vypadalo to asi takhle:

  • sobota – family quidditch day
  • neděle – národní trénink
  • pondělí – normální trénink
  • úterý – speciální minitrénink kvůli natáčení pro ČT Déčko

…se zánětem furt hraju

Tohle všechno by bylo naprosto v pohodě, prostě pár namáhavých dnů. Akorát jsem si na EQC pořídila zánět achilovky, nechávala si to pro sebe a dál normálně trénovala. Ono to nebolelo při hře, jenom při chození nebo při stání. A po těchto čtyřech famfrpálových dnech to i trochu nateklo. Ne, že by mě to zastavilo od trénování, furt jsem pokračovala dál. Já vím, byla jsem blbá.

Popravdě si myslím, že by mi to možná vydrželo až do European Games. Naštěstí uprostřed května jsem měla jiný zánět a teploty, horečku a na to jsem dostala nějaké protizánětlivé léky. Byla to taková divná něco-jako-antibiotika, po kterých jsem měla furt žízeň, že jsem každých pět minut potřebovala napít. Ale přestal mě po tom bolet kotník, takže jupí!

European Games vs. Festival Fantazie

Koncem června se už konalo European Games, kde jsme vyhráli aspoň jeden zápas. Mělo to trošku jinou atmosféru než EQC, aspoň tedy co se týče našeho týmu. Ve volném čase jsme byli víc rozdělení na skupinky a nebyli jsme tak stmelení jako na EQC. Ono taky na EQC jsme byli vyloženě jeden tým, tady jsme byli složení z několika českých týmů. A já a F. jsme odjížděli dřív, protože jsem nechtěla prošvihnout moc z Festivalu Fantazie.

Famfrpál na EG: Peru se s druhým beaterm o potlouk, druhý beater mě vyvíjí
Jenom 30°C ve stínu, 44°C na slunci, takže jsme hráli docela v chládku. Zdroj: Tomáš Krabač

A bylo to taky poprvý, co jsem obětovala svůj čas z festivalu. Kdysi jsem prohlásila, že jediný, co by zabránilo tam jet, pro co bych se toho vzdala, by bylo dítě nebo nějak těhotenství. No, a pak přišel famfrpál. Ale naštěstí šlo jenom o první víkend. V pondělí poté jsme někdy asi kolem sedmé ráno vyjížděli z Bambergu, dojeli do Prahy, kde jsme přesedli k mýmu tátovi do auta, nabrali věci a jeli směr Chotěboř. A prošvihli jsme přitom jednu přednášku Tess, co jsem chtěla natočit do absolventky.

FF a famfrpál: Já s camrálem běžím kupředu, okolo čtyři lidi se mě snaží zastavit, jako podoru mám jednoho střelce, dva jsou vzadu u našich obručí a někdo vzadu rovná nebo staví obruč.
Dokonce i keepera jsem si zahrála.

Problémy s programem

A pochopitelně i na FFku jsme hráli famfrpál. Měli jsme tam přednášku a nechápu proč mám všechny přednášky vždycky ráno jako první. Mám teorii, že vedoucí Potterfanu mi nevěří, a nechce na mě plýtvat dobrým časem, kdy by přišlo víc lidí. Ale náš trénink měl úspěch. A to i přesto, že s ním byli zmatky a přesuny v programu.

Ono jsme si krásně domluvili, že nám tam přijel jeden další hráč, přivezl obruče, míče a všechno s tím, že potom večer zase odjede. No, a my zjistili, že kvůli změně programu to máme mít až další den.

Ta změna proběhla teda už o něco dřív, bylo jich několik, přesouvalo se to o hodinu dopředu, pak pozadu, a takhle se to jednou změnilo ze dne na den a já si toho nevšimla. Tak jsme tam chodili, vylepovali leták se změnou programu, přepisovali to v programu, postavili si obruč uprostřed ulice… Dokonce mi i přišla SMS od nějakého zájemce, že jich přijde velká skupinka, a doteď nevím, kde sebral moje číslo. I přes tohle všechno jsme měli úspěch. Prý jsme měli z celýho Outconu nejlepší účast.

Ani ne tři týdne poté jsme měli další turnaj. To bylo moc brzo, protože ti, co se zranili na European Games se ještě nestihli uzdravit. V jednu chvíli to vypadalo, že budu jediná beaterka. Naštěstí jsem nebyla, na hřišti celou dobu být nezvládnu a těžko bychom hlídali gender (nesmí být víc jak čtyři stejného pohlaví na hřišti). Takže ten fakt, že jsem si na posledním tréninku před turnajem narazila palec, jsem si nechala pro sebe. Byla to stejně jenom levá ruka.

Co vám na těch titulkách furt vadí?

A cestou na Broomtislavu jsem ve vlaku ještě dopisovala pár posledních odstavců článku o European Games. Byla jsem na něj dost pyšná, protože jsem ho považovala za svůj nejlepší. Ale přesto se některým z našeho týmu nelíbil můj titulek.

Vím, že tu reakci jsem četla v momentě, kdy jsem ležela s teplotou a v první chvíli jsem to neměla chuť řešit. Popravdě ono titulek by šlo už těžko měnit, hlavně na sociálních sítích. A já ani nechtěla! Furt si za tím stojím, protože on to řekl (respektive napsal), že rozhodčí pískali špatně. Navíc to skvěle shrnovala téma článku a lákalo to ke čtení. Potterzone nemá až tak velkou čtenost a titulek „Česko na European Games“ by až tak nenalákal.

 

Facebookový příspěvek: Na fotce je vidět radující se český národní tým. Pod tím je titulek "Rozhodčí pískali špatně," říká trenér famfrpálové asociace
Měli pravdu, ten titulek byl špatně. Ty uvozovky tam nepatří.

 

Ale tady jsem poprvé získala demotivaci k psaní famfrpálových článků. A vůbec tomu nepomohlo, když hned na další článek o Broomtislavě si stěžovali Slováci na titulek. Ty aspoň byli víc v právu, protože to byl rozhovor s jedním z mercového týmu, který řekl špatnou informaci. Byla to jeho věta a hned jak jsem to zjistila, uvedla jsem k tomu poznámku, že to není pravda. Ale i tak si další Slovák stěžoval, i když už to bylo s jiným vyřešený a bylo to zmatený, a nakonec jsme to  vzdali a upravili. I když na sociálních sítích už to změnit nešlo a tam je to pořád stejné. Ale vlk se nažral, ale koza zůstala celá.

Letní úpadek

Jen moje nechuť k psaní článků vzrostla. Ne, že by se mi úplně nechtělo, jen jsem se do toho musela víc nutit. Prostě syndrom prázdného papíru aneb sednou si a začít.

Celkově ta moje motivace v létě polevila. A já jsem věděla, že jakmile trochu polevím v účasti na trénincích, že už se mi tam pak nebude tolik chtít. Jenomže jsme potřebovali vymalovat a zprovoznit byt, protože jinak bych v září neměla kde bydlet. Ale aspoň jsme si namalovali famfrpálové do obýváku.

V září to aspoň nakopl turnaj ve Vídni, kde jsme poprvé vyhráli nějaké zápasy v zahraničí. Na Danube Cupu jsem i poprvé natáčela a sice mi sestříhat video trvalo pak asi půl roku, ale teď už je venku.

Mimochodem je zajímavý, jak se nám povedlo za celý rok objet všechny okolní státy. Začali jsme EQC ve Varšavě, pak EG v Německu, Broomtislava na Slovensku a teď ještě Danube Cup v Rakousku.

Až jako poslední přišlo na řadu mistrovství v Česku, kde jsem se (ne)zvládla postarat o livestream zápasů aneb co všechno mi chybělo. Fakt jsem v jednu chvílí cítila jako postava z nějakého příběhu, kdy jsem věděla – Ok, něco nám chybí. Ale to bude v pohodě, to se zase nějak zázračně vyřeší a pak se objeví něco dalšího. A měla jsem pravdu.

Právě na následném článku o mistrovství pro Potterzone byla víc poznat moje demotivace, protože mi to trvalo dva měsíce napsat. Až mezitím se stihlo ukázat, že i druhý tým Brno Banshees postupuje na mistrovství. I když tou dobou byla taky škola, takže jsem neměla až tak moc času.

Famfrpál na českém mistrovstí - Peru se s žateckou beaterkou o potlouk a letím vzduchem. Okolo probíhá náš chytač.
Btw. české mistrovství jsme vyhráli. Zdroj: Tomáš Krabač
#FamfrpalNaVospuNoMore

A to jsem se snažila dostat famfrpál i k nám do školy. Jako téma to je zajímavý. Ve škole si už fakt myslí, že cpu famfrpál všude, ale přitom nikde není (anebo aspoň ne ode mě). Takže se to na podívejme – v letním semestru jsem chtěla zkusit natočit reportáž o famfrpálu z EQC. Chtěla jsem to vyzkoušet sama, jak redaktorka, tak i kameramanka, potřebovala jsem jenom techniku. Měla to být pro mě výzva, a kdybych to všechno zvládla sama a bylo by to fakt dobrý, že by to postoupilo až dál do TV Seznam. Jenže mi nepůjčili techniku.

V zimním semestru jsem pak už jako moderátorka chtěla udělat rozhovor s naší prezidentkou asociace. Teda tou dobou jsme ještě nevěděli, že bude prezidentka, jenom že bude kandidovat. Proto jsem se to snažila načasovat, že bychom ten rozhovor dělali pár dní po zvolení. A i kdyby jí to nevyšlo, tak by ten rozhovor byl i tak dost zajímavý, v nejhorším bychom hráli na emoce, že porazila rakovinu. Jenže mi ji zamítli, že mám dělat rozhovor o nějakém pro mě víc neznámém tématu. Tak jsem s ní ten rozhovor stejně udělala, akorát pro Potterzone.

Dort/pudink tety petunie, který se právě rozkrajuje.
Využila jsem, že se vánoční pegasí párty konala v našem bytě a upekla na něj pudink tety Petunie. Jednou napíšu článek s receptem.

Koronavirus všechno kazí

V zimě přišel další menší demotivační úpadek. Jednak se mi úplně nechtělo hrát s mojí pravou rukou, aspoň dokud si nedojdu na kožní a nepodaří se mi zlepšit si na ní ekzém, a potom vrcholili i nějaké školní povinnosti.

Nějak už jsme (jako já a F.) na famfrpál začali chodit spíš se setrvačnosti, protože jsme museli. Trochu se nám vytratila motivace. Možná to bylo tím, že jsme byli na čas donucení polevit. Ale koncem února nebo začátkem března jsme chtěli začít zase znovu, hlavně protože se přiblížilo EQC. Jenže do toho nám přišel COVID-19. Ten hatí všechno.

Například možná se odloží nebo zruší World Cup v Richmondu. Rozhodnutí má padnout ve středu, ale jestli se tam vůbec dostaneme, bylo už předtím ve hvězdách. Amerika je drahá, tak jsme připravovali fundraising. Připravovali jsme video, které je už hotové, ale nestihlo se dostat ven spolu s kampaní. A i kdyby World Cup nedopadl, doufám, že se video nějak ven dostane a nedělala jsem to zbytečně.

Všechno se ruší. I EQC se odložilo, a to bylo ještě vůbec předtím, než se to všechno rozjelo (spíš zakázalo) u nás.

Tři přání do budoucnosti

Loni mi záleželo na tom, abychom vydrželi spolu. To mi i skoro (až na karantény) vyšlo. Obvykle mám určitý okruh přátel, se kterými se pravidelně scházím, pořád bavím, ale pak se to nějak rozpadne. Třeba tím, že neuspějeme na FITU a rozprchneme se každý na náhradní školu. Tak doufám, že spolu pořád vydržíme. To je moje první přání.

Potom si přeju, abychom zase našla tu motivaci a radost z famfrpálu. Možná je to i tím, že u sebe nevidím žádné zlepšení nebo vůbec nějaké zlepšování. Prostě nemám žádné sportovní myšlení, nevím jestli házím líp, běhám líp. Připadám si furt stejně, akorát jsem na hřiští míň zmatená. Prostě doufám, že to nějak dopadne.

A nakonec doufám, že mi vyjde to, na co mám už napůl našlápnuto – být Quidditch Correspondent pro Mugglenet. Nechci to zakřiknout, protože mě čeká tříměsíční trénink a zkušební doba (v době kdy bych měla končit školu – dobrý načasování ne?). Je to pro mě výzva, protože budu psát články v angličtině a pro větší publikum. Nevím, kolik mají přesně čtenost, ale na sociálních sítích mají pár statisíců sledujících, takže to někdo asi čte. Prostě to beru z Potterzone na vyšší level. První článek bych měla mít venku každým dnem, jen co projde pár kontrolami.

Edit 13. 4. 2020: Jo, článek o US Quidditch a World Cupu už je venku.

One Geek Girl
Jsem One Geek Girl.
Prokrastinuju u seriálů, filmů a her. Víc, než bych měla.
Píšu povídky. Míň, než bych měla.
Hraju famfrpál a podobných šíleností vyvádím víc, než bych měla.

2 Replies to “Deset článků, video, famfrpál a zákulisí všeho”

  1. To jsem nevěděla, že máš za sebou tolik demotivačního období. Sama jsem to na tobě nezpozorovala. Ale přesto se zdá, že se aspoň umíš vrátit zpátky do hry, ať už je to s tou motivací jakkoliv. Věřím, že když už motivace ze hry odpadá, jsou v tvém týmu i v asociaci aspoň správní lidi, ke kterým se ráda vracíš.
    Tvůj famfrpálový příběh je zajímavý. Kdo ví, třeba jednou napíšeš celou knihu 🙂
    Přispívání na Mugglenet zjevně považuješ za povýšení (ani jsem nevěděla, že tam může psát i někdo zvenčí, myslela jsem, že mají své redaktory) a já ti ho přeji. Gratuluji k tomu! Jen moc doufám, že nám nezanevřeš na tu naši malou společnost na Potterzoneu 🙂 Já vím, je to takový ušmudlaný a s tou návštěvností je to všelijaký. Určitě je nižší než na Mugglenetu. Ale pořád se nevzdávám a vymýšlím, co s tím udělat. Jsem optimista, věřím, že to časem ještě zvedneme. I když to půjde pomalu. Ale dělám pro to, co můžu. Abyste si i vy redaktoři ukousli svůj zasloužený kus slávy 😉

    1. Kdokoliv může poslat Mugglenetu žádost, mají na stránkách pro to sekci se seznam pozicí, které jsou volné, a požadavky… A na Potterzone nezanevřu, ono se dá furt psát pro obě, jsou to dvě cílové skupiny. Pro Mugglenet píšu spíš ty světovější události nebo co se děje v USA, pro Potterzone zase o českých týmech (co by zase asi nezajímalo čtenáře Mugglenetu). A popravdě co jsem tam zatím zahlídla, je pár věcí, co bychom od nich mohli obšlehnout 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *