Byla to velmi zvláštní večeře. Seděl jsem klidně se svými rodiči a právě jsme jedli polévku, když se ode dveří ozval hlas. Vůbec jsem ho neslyšel přijít. Navíc jsme měli zamčeno a neslyšel jsem žádný zvonek. Možná ho pustil dovnitř zahradník.
“Dobrý večer,” pozdravil slušně. Alespoň, že má slušné vychování. Vzápětí ale pozvedl ruku a namířil nějakým klackem na mou matku. Z klacku vyšlehl zelený paprsek. Zahlédl jsem matčin vyděšený výraz a pak ji klesla bezvládně hlava. To samé se pak stalo i s mým otcem.
Potom se neznámý cizinec podíval na mě. Skoro jako kdybych se díval do zrcadla. Měl stejné vlasy jako já, stejné oči jako já. Narozdíl ode mě ale neměl žádné vrásky. Byl tak mladý, mohlo mu být kolem patnácti let. Patnáct let. Před patnácti lety jsem byl očarovaný jednou čarodějnicí. Nakonec jsem se vymanil z jejího vlivu a vrátil se sem. Nevím, co se s ní stalo pak. Nevěděl jsem ani, co se stalo s jejím dítětem. Až do teď.
“Ahoj tati. Jsem doma.” řekl můj patnáciletý syn a pak už jsem viděl jen zelené světlo.